Pomůcky: žádné

Popis činnosti

Děti stojí v kruhu a drží se za ruce (klec). Uprostřed je ježek (učitel). Ježek se koulí kolem klece, děti se snaží ježka v kleci udržet, ale nechtějí se popíchat, a tak natahují a mění tvar klece, dle pohybu ježka.

Obměna

 Ježek běhá po kleci a celá klec se musí posouvat dopředu, dozadu, vpravo či vlevo. Záleží na pohybu ježka, kam se chce vydat.

Tipy pro učitele

Herecký výkon učitele dodá hře větší legraci a samozřejmě vyžaduje aktivitu. Pomalu se otáčející ježek příliš reakcí ani zábavy nevyvolá. 

Pomůcky: kužely, tyče, různé druhy míčů

Popis činnosti

Skřítci běhají po lese a snaží se pokácet všechny stromy (kužely, tyče). Strážci lesa běhají mezi pokácenými stromy a staví je do původního stavu. Využíváme 2 strážce na 10 skřítků.

Způsob kácení stromů – nohama, rukama, hozeným nebo kopnutým míčem

Způsob stavění stromů – rukama nebo nohama, pomocí manipulace jiným předmětem

Obměny

Měníme způsob pohybu při hře.

Při kácení stromů míčem můžeme dětem zadat ještě úkol s míčem.

Po každém skácení stromu si děti běží nabít k učiteli. Nabití může proběhnout realizací pohybového úkolu, až poté mohou skácet další strom.

Učitel střídá své stanoviště.

Způsob pohybu při hře – popředu, pozadu, po čtyřech atd.

Úkoly s míčem – oběhnout s míčem určenou překážku, hodit míč do vzduchu a chytit atd.

Pohybové úkoly – sed, leh, otočka, válení sudů atd.

Tipy pro učitele

Pokud se daří skřítkům rychle kácet stromy, přidáme dalšího strážce. Pokud se skřítkům nedaří pokácet stromy, odebereme strážce.

Děti v rolích strážců střídáme.

Při hře s míčem má každé dítě svůj míč, mimo strážce. Pokud jsou strážci při stavění stromů výrazně rychlejší, dáme jim do ruky míč.

Při házení střídáme způsoby hodu míčem (jednoruč, obouruč), dbáme na správné provedení.

Na hod jednoruč využíváme menší míčky, při odhodu oběma rukama můžeme využívat větší míče.

Dětem doporučujeme odkopávat míč nártem.

Hru můžeme ztížit výzvou: „Kdo zkusí kácet stromy z větší dálky?“ (kopem i hodem)

Děti mají při shazování kuželů nohou tendenci nakopnout je co nejdále. Upozorníme je, že stačí kužel pouze shodit a nikoliv odkopnout.

Pomůcky: míče, kloboučky

Popis činnosti

Mezi dětmi se pohybuje zvíře, například orel, který se je snaží ulovit. Ulovené dítě se stává zvířetem a loví spolu s ostatními zvířaty. Hrajeme, dokud se všechny děti nepromění ve zvířata. Děti kopírují pohyby a zvuky skutečných zvířat, had se plazí, tygr běhá po čtyřech atd.

Obměny

Po chycení si vyměňují svoje role. V případě, že se někomu nedaří dlouho nikoho chytit, tak se může nechat chytit učitel.

Dětem dáme míče a ony si je jako zvířátka musí hlídat před pytlákem (učitelem), který se mezi nimi pohybuje a chce jim ho vzít. Dětem také zadáme způsob, kterým mají s míčem manipulovat (posouvat hlavou, rukou, nohou, nebo nést na břiše atd.).

Zvířata – běháme rychle jako tygr (běh po čtyřech), couváme jako raci (po čtyřech, břichem nahoru), skáčeme jako klokan (odrazy snožmo), skáčeme jako žáby (poskoky ve dřepu), pohybujeme se jako kachny (v pozici dřepu), lítáme jako orel (běhají a mávají rukama jako křídly), plazíme se jako hadi (nutíme je i do hadích klubíček – důležitý kontakt) atd.

Tipy pro učitele

Pro děti je přirozené běhat stále dokola. Je vhodné děti správnými pokyny navést. Například „Vidíš, kde je tygr? Kam budeš utíkat, aby tě nechytil? Můžeš běhat kdekoliv nebo jenom dokola?“ Nebo formou výzvy: „Kdo zvládne kličkovat a měnit směry před tygrem?“

Motivujme děti, aby v dané pozici vydržely nějakou dobu (kraba, tygra atd.).

Využívání her na zvířátka pomáhá dětem přirozeně posilovat s vlastním tělem.

V případě, že jsou v poloze delší dobu a jsou unavené, mohou si polohu ulehčit.

Čas není striktně daný, spíše děti sledujme individuálně a snažme se je motivovat, aby vydržely co nejdéle.

Ptejme se dětí, jakou zvířecí honičku chtějí hrát – dejme jim volnost a možnost k jejich rozhodnutí.

Pomůcky: lano, míče, víčka, kloboučky, obruče, lavičky, kužely

Popis činnosti

Děti jsou rybičky, jejich úkolem je proplouvat z domečku na jedné straně moře do domečku na druhé straně moře. V moři mezi domečky spí chobotnice (učitel). Rybičky volají „Chobotnice, vstávej!“ a přebíhají do druhého domečku. Chobotnice pomalu a překvapivě vstává a chytá rybičky. Koho se chobotnice dotkne, tak se stává jejím pomocníkem. Chobotnice nemůže chytit rybičku, která je v domečku. Hrajeme, dokud není chycena poslední rybička.

Obměny

Moře můžeme rozdělit na dvě nebo tři části a v každé je jedna chobotnice. Rybičky se snaží proplout do domečku na druhé straně, pokud se jim to povede, vrací se přes most (lavičky,  nášlapné kameny, lana, obruče) vedoucí podél moře na začátek a vydávají se na další cestu. Chycená rybička střídá v moři chobotnici.

Způsob pohybu při hře –  běh po čtyřech, skákání snožmo, běh s obratem, rybičky se drží za ruce po dvojicích, chobotnice se musí držet za ruce, rybičky běhají s míčem atd.

Úkoly s míčem – běh s míčem u nohy, s míčem v ruce, děti během cesty k domečku bouchnou míčem o zem nebo ho vyhodí a chytí atd.

Pohybové úkoly – rybičkám můžeme zadat: než vyběhnou otočí se o 360 stupňů, udělají výskok, lehnou si na břicho a vyskočí atd.).

Cesta podél moře – využitím obručí, kloboučků, tyčí, laviček nebo obrubníků můžeme dětem postavit lehkou obratnostní dráhu.

Tipy pro učitele

Pokud chobotnice chytí rybičku, tak se vrací na začátek. Chobotnice se mohou střídat po určitém časovém úseku.

Do domečku dáme víčka a děti si je po jednom berou po proplutí mezi chobotnicemi a dávají si je do svého domečku na začátku. Na konci hry si děti mohou z nasbíraných víček postavit obrázek.

Sledujeme děti, jak se zapojují do hry a zda-li se jim daří proplouvat mezi chobotnicemi.

Velikost území určujeme vzhledem k úspěšnosti proplouvajících rybiček.

Pomůcky: míč

Popis činnosti

Děti stojí rozkročmo ve dvojicích čelem k sobě. Mezi dětmi je položen míč tak, aby na něj obě děti dosáhly nohou. Učitel vyvolává části těla a děti na ně pokládají obě ruce. Jakmile vyvolá smluvené slovo (například míč), děti se snaží míč prokopnout mezi nohama kamarádovi z dvojice nebo vzít míč a zvednout ho nad hlavu. Učitel například volá: „Břicho, záda, hlava, paty, kolena, oči, uši, ramena, kolena, hlava, míč!“

Tipy pro učitele

Hru opakujeme 3x-5x za sebou.

Záleží na vlastní fantazii. Později mohou hrát děti zády k sobě.

Pozor na to, aby se děti nesrazily hlavami při sbírání míče ze země.

Pomůcky: rozlišovací trika, mety, míče

Popis činnosti

Mrazíci (učitel nebo dítě) jsou označeni (rozlišovacím trikem, míčkem nebo metou – drží ji v ruce). Mrazíci běhají mezi dětmi, a koho se dotknou, ten „zmrzne“ –  stojí na místě ve stoji rozkročném a nahlas žádá ostatní o „rozmrazení“. Rozmrazí ho kamarád, který mu podleze mezi nohama.

Obměny

Určíme tři mrazíky. Jeden se bude jmenovat strom, druhý kámen a třetí most. Jakmile začnou honit ostatní děti, tak při doteku říkají, v co dítě proměňují.

Strom – stojí na místě rozkročmo, ruce ve vzpažení a kývá se ze strany na stranu. Zachránit ho může dítě oběhnutím.

Kámen – leží na břiše. Záchranu dá dítě, které ho překročí.

Most – udělá stříšku (vzpor stojmo) a další ho zachrání podlezením.

Způsob záchrany – mezi dětmi běhá sluníčko, má v ruce žlutý míček a dotykem zmražené děti rozmrazí, zmraženého může podlézt, přeskočit, oběhnout, přihrát si s ním míčem, prokutálet mu míč mezi nohama, oběhnout ho s driblinkem, prokopnout mu míč mezi nohama, přihrát si nohama.

Využití míče –  zmražené děti na místě driblují, vyhazují míč do vzduchu a chytají ho apod.

Tipy pro učitele

Děti navádíme k chaotickému pohybu (snaha rozbít běhání dokolečka). „Podívej, Lucko, kde je mrazík? Kam budeš utíkat, aby tě nechytil?“

U dětí podněcujeme snahu zachraňovat kamarády: „Kdo zachránil někoho z kamarádů?“ nebo „Péťo, koho jsi zachránil?“ Děti mají strach z chycení, tak většinou utíkají a zapomínají zachraňovat.

Učitel = mrazík – ideální pro začátek, kdy si s dětmi hrajete, učíte je pravidla a dopřáváte jim potřebnou úspěšnost v chytání a zachraňování.

Při zařazení míče do hry, musí být mrazíkem učitel, abychom se více zaměřili na kvalitu prováděných pohybových aktivit.

Pomůcky: rozlišovací trika, mety, míče

Popis činnosti

„Baba“ je učitel, který se snaží děti chytat. Dotkne-li se někoho, chytí se s ním za ruku a chytají společně, podaří-li se jim chytit další dítě, tak se k nim přidá atd. (řetězová baba).

Obměny

Na začátku hry určíme a označíme děti, které mají „babu“. Ty se pak snaží chytit někoho jiného, komu ji dotekem předají. Pro označení dětí, které mají „babu“ využíváme míče, mety, šátky atd.

Přidáme do hry molekuly. Učitel vyvolá číslo a děti vytvoří stejně početné shluky (molekuly) – je potřeba si uvědomit, do kolika umí děti počítat a zda to zvládnou.

Děti hrají na „babu“ ve dvojicích. Drží se za ruce a musí spolupracovat. Mají-li zažitou tuto formu hry, můžeme měnit způsoby úchopu.

Přidáme do hřiště pomůcky (tunely, švédské bedny, žíněnky atd.). Děti musí pozornost směřovat nejen na „babu“, ale i na vnější okolí. Učíme je tak přemýšlet, rozhodovat se a hledat cesty, jak se nejlépe vyhnout „babě“.

Způsob úchopu dětí – zády k sobě, propletou se předloktím, drží se za ramena, jeden běhá popředu druhý pozpátku.

Způsob záchrany před „babou“ – leh na břicho, sed, leh na záda, různé přeskoky atd.

Způsob pohybu při hře –lezení po čtyřech, poskoky snožmo atd.

Využití míče – u nohy či v ruce.

Předávání „baby“ –dotekem nějakého předmětu (míče), dotekem ruky kdekoliv nebo na předem domluvené místo na těle.

Tipy pro učitele

Děti mají tendenci běhat dokola, a tak je učíme sledovat, kde je hráč s „babou“. Ptáme se jich, jestli poběží k němu, nebo pryč od něj. „Než si zahrajeme na babu, tak mi povězte, na koho si budete při hře dávat pozor.“ Jsme trpěliví a odpověď si vyslechneme.

Pokud hrajeme v omezeném prostoru, například ve třídě, tak na 10 dětí máme ideálně 2 děti s „babou“, větší počet „bab“ nejsou většinou děti schopné sledovat. Pokud hrajeme na neomezeném prostoru (zahrada, louka), můžeme mít více dětí s „babou“.

Sledujeme, zdali jsou do hry vtaženy všechny děti. Pozor na to, aby neměly „babu“ pouze pomalejší děti, kterým se nedaří ostatní děti chytat. V tom případě se zapojíme také do hry, necháme si dát „babu“, poté chytáme rychlejší děti. Po chycení je vyzveme, aby chytaly stejně rychlé kamarády. Například „Jardo, myslíš, že jsi tak rychlý, abys chytil Toníka?“.

Při hře, kde se děti mohou zachránit (sedem, lehem atd.), pozorujeme, jestli se zapojují do hry, nebo pouze sedí, aby je nikdo nechytil. Podporujeme jejich odvahu: „Maruško, ukaž, jak dokážeš poškádlit Pepu, který má „babu“.

Děti mají tendenci vidět, že být „baba“ je prima činnost a nechávají se chytit „schválně“. To nevadí, hlavní je, aby byly všichni co nejvíce v pohybu. Snažme se název „baba“ převádět do dětského světa. Například: Teď vás chytá žralok, lev atd..

Pokud chceme, aby se děti dotýkaly pomůckami, musíme dbát na to, aby si nezačaly ubližovat. Děti nemají vyvinutý cit pro adekvátní reakce. V zápalu hry mohou užít větší síly, než je obvyklé nebo vhodné.

Pomůcky: míče, kužely, papírové koule

Popis činnosti

Lovci chytají mamuty. Hrajeme s měkkými molitanovými míčky, můžeme využít i papírové koule (z novin). Máme stejný počet mamutů a lovců. Cílem lovců je zasáhnout co nejvíce mamutů, kteří se snaží vyhýbat oštěpům (míčům). Zasažený mamut si běží plácnout s učitelem nebo provede nějaký pohybový úkol a znova se vrací do hry.

Obměny

Děti jsou lovci ozbrojení oštěpem a loví mamuty (učitele, děti) pobíhající v pralese. Na pět dětí máme jednoho mamuta. Můžeme zadat úkol, aby lovci trefili co nejvíce mamutů – netrefují stále stejného. Po zasažení mamuta musí i lovec splnit pohybový úkol (například vylézt na žebřiny), pak se vrací zpět do hry.

Mamuti mohou oštěpy chytat a házet lovci nazpět. Lovec se snaží oštěp chytit.

Způsob hodu, kopu – hod jednou rukou (střídat ruce), obouruč za hlavou, trčením obouruč od prsou, hod z výskoku, kop ze země, kop po nadhozu.

Provedení hodu – z místa, z pohybu.

Pohybový úkol – oběhnout strom, chytit se stromu a nohy se nesmí dotýkat země, přejít obrubník atd.

Tipy pro učitele  

Děti mají tendenci běhat až k mamutovi, pokud přiběhnou blízko, tak ho vyplaší. Motivujeme děti, aby házely z větší dálky.

Pokud se děti bojí, že je trefí míč, ukažme jim před hrou, že je měkký a nebolí to. Dáme jim míč osahat a každý si může zkusit se s ním trochu bouchnout. Hrajeme s takovými míči, abychom u dětí nevyvolávaly strach z nárazu či bolesti.

Při házení míče jednou rukou dbáme, aby měly vpředu opačnou nohu, než je ruka, kterou hází.

Každý lovec má svůj míč.

Při kopu do míče dbáme na využívání přímého nártu („tkaničky“) – místo na noze, kterým by měl být zasažen míč.

Děti dokola neopravujeme, necháme je hrát jejich hru.

Vypichujme povedené momenty: „Rózi, to byla pěkná rána a moc hezky jsi míč trefila.“ Když se někomu daří učenou dovednost opakovaně provádět správně, tak ho vyzvěme, ať to ukáže ostatním. „Děti, děti, pojďte sem, Lucka vám ukáže, jak umí hezky trefit míč.“ Ukázka. „Tak děti a teď jsem zvědavý(á), komu dalšímu se to teď podaří.“

Pomůcky: lano, míče, koordinační žebřík, obruče, kloboučky, kužele, lavičky atd.

Popis činnosti

Děti přebíhají a přeskakují přes natažené lano, které postupně zvedáme. Děti se mohou vracet zpět po nášlapných metách či po úzké ploše laviček (balanční cvičení na zpevnění středu těla) umístěných za učitelem nebo mohou proskákat panáka po obručích či koordinačním žebříku.

Obměny

Stejná organizace činnosti, ale lano se vlní nad zemí a děti jej přeskakují. Děti se rozhodují, kdy vyrazit – kde jsou menší nebo větší vlny, které chtějí přeskočit.

Děti s míčem u nohy se snaží lano podkopnout či míč "dloubnout" (překopnout) přes něj. Za lanem vyznačíme území – rybník. Děti zkouší míč zastavit dříve, než jim spadne do rybníka. Zpět se děti mohou vracet lehkou slalomovou dráhou.

Způsob překonání lana – odrazem z pravé, levé nohy, odrazem snožmo, s obratem či roznožkou nebo „ninja“ skoky (každý si vymyslí vlastní způsob). Složitější skoky je dobré natrénovat předem na místě.

Tipy pro učitele

Hru můžeme přenést do dětského světa například jako hru na rakety. „Komu se podaří dráhu zdolat, alespoň pětkrát“ nebo „kdo bude rychlík a zvládne dráhu pětkrát správně.“

Při zvyšování lana může být na jedné straně stále o něco níže a děti si mohou vybrat, v jaké výšce chtějí lano přeskočit.

Motivujeme děti, aby se před lanem nezastavovaly.

Dáváme pozor, aby se děti nevracely zpět přes lano. Koordinační dráhu postavíme tak abychom viděli, jak se děti vrací zpět na start.

Necháme děti běhat spontánně, nesnažíme se je řadit. Někdo zvládne lano přeskočit desetkrát a někdo třikrát. Neomezujeme děti ve svobodném pohybu.

Nevytváříme dlouho frontu, necháme děti si hledat vlastní řešení, kdy a kde lano zdolat. Pouze je podněcujeme, ať nestojí.

Děti mají tendenci přeskakovat lano pouze snožmo z místa. Vyzývejme je k překonání lana přeběhem a odrazem z jedné nohy.

Pomůcky: lano, míče, koordinační žebřík, obruče, kloboučky, kužele, lavičky atd.

Popis činnosti

Děti podlézají natažené lano (elektrický drát), které se každým kolem snižuje. Lanem proudí elektrický proud, kdo se ho dotkne, toho spálí. Cestou zpět využijeme pestrost pomůcek a postavíme dětem dráhu pro rozvoj obratnosti.

Obměny

Lano (elektrický drát) natáhneme ve výšce dětí. Každé dítě má svůj míč. Když se blíží k lanu, vyhodí si míč přes lano, podběhne ho a za lanem se snaží míč chytit buď bez dopadu, anebo s co nejmenším počtem dopadů. Za lanem vyznačíme území – rybník, děti zkouší míč chytit dříve, než jim spadne do rybníka. Výšku lana můžeme zvyšovat či snižovat na základě úspěšnosti dětí.

Způsob pohybu při hře – plazení pod lanem na zádech, po břiše, na boku, válení sudů, lezení po čtyřech ve vzporu stojmo, jako raci atd.

Výzvou může být podlézt lano co nejrychleji.

Tipy pro učitele

Děti upozorňujeme na to, aby sledovaly míč, který vyhodily do vzduchu. Předvedeme ukázku, aby si vytvořily představu. Při zdolávání obratnostních drah nechme dětem prostor pro vlastní fantazii, jakým způsobem ji překonat.

Pomůcky: víčka, mety, rozlišovací trika, míče, obruče

Popis činnosti

Myslivec (učitel) chrání oříšky (mety, kostky, víčka, míčky) rozházené v prostoru před nájezdy dětí (veverek). Veverky běhají pro oříšky a snaží se je všechny posbírat. Pokud veverka ukořistí oříšek, odnese si ho do domečku a běží pro další. Smí se vrátit vždy jen s jedním oříškem. Hra končí, když veverky sesbírají všechny oříšky. Veverka chycená myslivcem cestou pro oříšek se vrátí do domečku a znovu vyráží.

Obměny

Místo myslivce hlídají oříšky krabi. Krabi (děti) lezou v prostoru mezi oříšky a snaží se dotknout probíhajících veverek. Krabi nesmí sedět nad oříškem a dotýkat se ho. Děti si nesmí podrážet nohy a ruce. Podle dovedností dětí zvolíme počet krabů. Veverky mohou hrát s míčem – na začátek hry s míčem stačí i dva krabi na 10 dětí. Pokud se krab dotkne veverky (nebo míče), veverka se vrací do domečku a opět vyráží pro oříšek. V případě donesení oříšku do domečku, můžeme děti nechat domeček zamknout tak, že ho s míčem oběhnou dokola.

Dotkne-li se krab veverky, ta se promění v kraba.

Způsob pohybu při hře – běh, poskoky, lezení, plazení, s míčem v ruce, míč vedou nohou  atd.

Úkoly s míčem - než seberou oříšek, vyhodí a chytí míč, nebo ho odrazí od země a chytí atd.

Možnosti sběru oříšků - děti sbírají oříšky dohromady, u starších dětí může každý sám za sebe či za týmy. Děti sbírají oříšky podle barev.

Tipy pro učitele

Děti nevydrží celou hru v poloze kraba. Dovolíme jim povolit zadek na zem.

Učitel jako ochránce oříšku chytá děti, které se mu nesnaží vyhnout, zastavují se, váhají nebo berou více oříšků.

Myslivec (učitel) reaguje na schopnosti a dovednosti dětí, aby jim umožnil provést činnost kvalitně a nechal je dosáhnout úspěchu.

Při vedení míče nohou si děti nechávají míč ujet, vezmou oříšek a běží pro míč. Děti motivujeme, aby si míč před pokladem zastavily.

Když dochází oříšky, krabi mají tendenci si na ně sedat – učitel vyhlásí pravidlo, když se krab dotkne oříšku, dostávají ho veverky.

Pomůcky: víčka, míčky, molitany, kostky, lavičky, tyče, míče, obruče, kužele, kloboučky, koordinační žebřík

Popis činnosti

Na hrací ploše vytvoříme několik drah, které vedou k pokladu (víčka, míčky, molitany, kostky atd.). Loupežníci (děti) se snaží nashromáždit co největší poklad. Z každé cesty se mohou vrátit jen s jedním kusem pokladu. Děti si volí cestu samy, sledujeme, jakou variantu si volí (těžší, lehčí, střídají cesty, vybírají si cestu, kterou zrovna nikdo nejde atd.). Motivujeme děti k vyzkoušení všech cest.

Obměny

Stejná organizace. Mezi cestami a pokladem je strážce pokladu (učitel), ten chytá loupežníky, kteří nepřekonali cestu správně nebo odnášejí více než jeden poklad. Po splnění pohybového úkolu se mohou vrátit zpět do hry. Při zisku pokladu provede dítě pohybový úkol, aby se mohlo vydat na novou výpravu.

Pohybové úkoly – otočit se o 360 stupňů, provést výskok, lehnout si na břicho a vyskočit atd.).

Obruče či koordinační žebřík: šicí stroj = děti probíhají co nejrychleji a šlapou do každého okénka. Děti skáčou snožmo, po jedné noze, panáka, bokem (měly by si při pohybech pomáhat rukama) = rozvoj koordinace, rytmizace.

Lavičky: děti se přitahují po břiše, plazí se po zádech, lezou ve vzporu stojmo nad lavičkou.

Obrácená lavička, pevné mety, židličky, lano: děti po nich přecházejí a rozvíjejí rovnováhu = balanční cvičení na zpevnění středu těla.

Kluzká podlaha, parkety: děti se odráží po zádech, přitahují po břiše = zpevňování těla, zde můžeme využít i nastříhané kousky koberce, které po podlaze kloužou. Děti se pak musí rotačními pohyby dostat pro kousek svého pokladu.

Žíněnky, koberec: děti váli sudy či se posunují po zádech jako brouci. U těchto cviků se ruce a nohy nedotýkají země = koordinace, zpevnění středu těla.

Kužele, tyče: děti probíhají různé slalomy bez míče, s míčem, popředu, pozadu = běh, vedení míče.

Stoly: stoly můžeme využít jako tunel, pod kterým se děti plazí po břiše či po zádech = obratnost.

Nápodoba zvířat: děti překonávají vymezenou trasu jako medvědi, raci, pavoučci atd. = zpevnění ramenního pletence, středu těla.

Žebřiny a lavičky: děti mohou vylézt na žebřiny a ručkovat, každý si volí svoji výšku (rozvíjíme odvahu), využití lavičky pro skluz.

Tipy pro učitele

Děti by se neměly zdržovat ve frontách, proto bychom měli mít na každých pět dětí jednu cestu.

Každé dítě startuje individuálně, nečeká, až se kamarád vrátí s pokladem.

Pomůcky: kloboučky, míče

Popis činnosti

Semafor nebo dopravní policista (učitel) a auta (děti) nám simulují dopravní situace na křižovatce. Děti mají u nohy míč a v rukou klobouček, který představuje volant (nesledují tak pouze míč, ale i situaci kolem sebe). Děti reagují na barvy na semaforu nebo pokyny učitele (rozbíhají se, zastavují, startují). Pokud jsou dva učitelé, děti sledují, který semafor funguje. Na zelenou jezdí, na červenou zastavují a na oranžovou startují. Ke startování je třeba rychlého dotýkání míče podrážkami, nebo převalování míče od špičky k patě či z „vnitřního nártu na vnější nárt“. V prostoru mohou být rozmístěny překážky, které auta objíždějí.

Obměny

Míč v ruce

Stejná organizace, bez použití kloboučků v rukou. Startování může být vyhazování a chytání míče, bouchnutí míčem o zem a chycení, driblování na místě, přehazování míče z jedné ruky do druhé, proplétání míče osmičkou mezi nohama nebo podávání míče kolem pasu. Samotná jízda může být prováděna s míčem v ruce nebo kutálením míče po zemi. Na předem domluvený signál (slovo, pohyb policisty, barva, která není na semaforu) děti mění způsob vedení míče nohou – rukou.

Tipy pro učitele

Imitace řidiče –  nasednout, zapnout pás, rozsvítit světla, nasadit brýle, zapnout rádio, pustit stěrače, pojede přes hrboly, takže budou skákat, prší – smýká se auto apod.

Učitel se pohybuje v prostoru, aby děti sledovaly, kde je a nebyly neustále zaměřeny na míč.

Při vedení míče nohou děti nabádáme, aby si ho nekopaly daleko od nohy.

Manipulaci s míčem z této hry můžeme využívat i samostatně jako vsuvky do jiných aktivit.

Učitel může udílet pokuty za opakované nedodržování předpisů (formou hry a hereckého vyjádření – nikoliv forma trestu).

V případě, že někomu dochází síly, učitel jde za ním: „Honzíku, koukám, že ti dochází benzín. Já ti ho dočepuju.“ ­ – naznačí čerpání benzínu.

Učitel předvádí policistu a děti reagují na jeho signály (například zdvižená ruka – stát, upažení – jízda, točení dokola – startování).

Pomůcky: míče

Popis činnosti

Na principu hry „cukr-káva-limonáda“. Učitel odříkává: „Až já se podívám, nikdo se nehýbá, jinak půjde zpět.“ Děti se s míčem rozbíhají a zastavují, snaží se dostat k učiteli. Pokud učitel zachytí pohyb nebo někomu uteče míč, vrací se „chycený“ o tři kroky zpět. Učitel se však v průběhu hry pohybuje různými směry a nestojí na místě.

Obměny

Hrajeme bez míče, s míčem u nohy nebo míč kutálíme.

Tipy pro učitele

Učitel se otáčí směrem k dětem v různých momentech, nemusí odříkat celou větu.

Hra nekončí, když učitele chytí první dítě. Říkanku ještě párkrát zopakuje, aby dal šanci i dalším dětem. 

Pomůcky: míče

Popis činnosti

Děti „hladí“ míč podrážkou, ať již pohybem nohy dopředu, do stran či dokola a přitom říkají: „Kolíbám, kolíbám míč, aby mi neutekl pryč.“ Totéž i druhou nohou.

Obměny

Děti pokládají přední část chodidla na míč střídavě levou a pravou nohou a přitom říkají „hop a skok přes po-tok“.

Děti se pohybují po hrací ploše určeným způsobem (běh, cval, poskoky, lezení po čtyřech, provádějí aktivitu s míčem atd.). Učitelka odříkává říkadlo „Čáp nosil čepičku, jakou měla barvičku? Měla barvu – například červenou.“ Děti se pomocí driblinku, s míčem v ruce nebo vedením míče u nohy či bez míče snaží dostat k vyslovené barvě.

Tipy pro učitele

Říkanky využíváme také v hrách například Semafory nebo před zahájením jiné aktivity například „Kluci a holky, aby nás dnes poslouchal míč a neutíkal nám, tak ho předtím začarujeme.“

Pomůcky: švédská bedna, lavičky, míče

Popis činnosti

Do středu hřiště umístíme jeden díl švédské bedny (lze nahradit ohradou z kostek, laviček atd.), do které dáme všechny míče. Určíme jedno nebo i více dětí (dle jejich schopností a dovedností), tzv. „kun“, které budou stát ve švédské bedně a vyhazovat míče (vajíčka) ven z hnízda. Ostatní děti, „ptáčci“, běhají, sbírají míče a vracejí je zpět. Lze hrát do doby, než kuně dojdou míče, nebo hru ukončí učitel. V případě ukončení hry učitelem si kuna a ptáčci spočítají své míče. Snahou je mít jich co nejméně. Děti v roli kun střídáme.

Úkoly s míčem

Ptáčci vedou míč k bedně nohou, zastaví ho a hází do bedny, mohou ho do bedny dloubnout nohou nebo k bedně driblují.

Tipy pro učitele

Počet míčů by měl být alespoň takový, jaký je počet ptáčků.

Míče mohou být různých tvarů a velikostí. Pokud jich je málo, tak můžeme využít i další předměty jako jsou molitanové kostky, víčka atd.

Můžeme udělat více stanovišť pro kuny, aby se děti mohly samy rozhodovat, kam s míčem.

Pomůcky: míčky

Popis činnosti

Děti postavíme do řady na jedné straně hřiště. Učitel má v ruce „kometky“ (míčky), které hází do prostoru hřiště. Děti na pokyn učitele (verbální, zrakový – letící míčky) vybíhají, a snaží se „kometky“ co nejdříve chytit. Každé dítě může přinést vždy jednu.

Obměny

Učitel postupně odebírá po jednom míčku. Děti se snaží jednu „kometku“ získat. Kdo kometku nezíská provádí pohybový úkol a vrací se do hry.

Pro větší motivaci dětí může učitel určit speciální „kometky“ (mohou být barevně odlišeny) a bodově je lépe ohodnotit.

Děti startují z různých poloh (leh, sed, vzpor ležmo apod.).

Pokud máme hodně dětí (například 24), můžeme rozdělit děti do skupinek (pětice) a každé skupince házet „kometky“ zvlášť (4 „kometky“ na 5 dětí). Děti si mezi starty krátce odpočinou – skupinky pouštíme rychle za sebou.

Každé dítě může mít „kometku“ v ruce a hází ji nad sebe a po dopadu na zem se jí snaží co nejrychleji chytit.

„Kometky“ můžeme uvádět do hry odrazem o zem, o stěnu, kutálet po zemi.

Pohybové úkoly – doběhnout k žebřinám a dotknout se jich, oběhnout hrací pole, třikrát vyskočit atd.

Tipy pro učitele

Skupinky vytváříme, pokud možno výkonnostně vyrovnané.

Sledujeme, zdali se někdo pravidelně vrací bez „kometky“.

Pomůcky: míče, obruče, terče, stěna, kužely, strom

Popis činnosti

Cílem hry je trefit terč – děti stojí proti stěně ve správném postavení (při hodu pravou rukou, levá noha vpředu) a hází na stěnu. Tam mohou mít umístěný například barevný papírový čtverec, kolečko, trojúhelník nebo obrázek, který se snaží trefit. Můžeme využít i šišky či kamínky v přírodě a házet na strom nebo do vody.

Obměny

Děti trefují kužely (molitany, kostky) postavené na lavičce, na stole, zavěšené obruče, obruče položené na zemi, stromy, prostory v brance atd.

Terče mohou být různých velikostí, kdo trefí třikrát velký terč, tak postupuje na menší. Podaří-li se to dětem několikrát z jedné vzdálenosti, tak vzdálenost postupně zvětšujeme (například začínáme na 3 m a končíme na 8 m). Kdo trefí terč z blízka třikrát, postupuje na hod či kop z větší vzdálenosti.

Způsoby manipulace s míčem – hod (jednoruč, obouruč, trčením obouruč od prsou, spodem), kutálení nebo kop.          

Házíme – různými velikostmi míčů, šiškami, kameny atd.

Terče – stěna, strom, zavěšené obruče, obruče na zemi, branky různých velikostí, rybník, nízké basketbalové koše, švédské bedny, popelnice, krabice na stole atd.

Na hru nepotřebujeme vybavení, můžeme hrát spontánně v lese. Házíme šiškami na stromy.

Tipy pro učitele

Vždy máme dost terčů, aby děti nestály v zástupech a nečekaly na svůj pokus.

Trefování děti baví samo o sobě, ale můžeme je motivovat ještě hrou například na mistra světa v házené.

Necháme rozhodování o vzdálenosti na dětech, ale motivujeme je ke zlepšování.

Chválíme děti a podporujme je, každá trefa znamená úspěch.

Nechceme mít každý pokus dítěte pod kontrolou, omezujeme je tím v celkovém počtu opakování. Nejlepší je, když jsou všichni neustále v akci.

Pomůcky: lavičky, obrubník, tyče, klobouky, kužele, překážky, míče

Popis činnosti

Děti procházejí překážkovou dráhu (přes lavičky, slalom mezi stromy, překračují překážky, podlézají stoly, jdou po obrubníku, přecházejí balanční lavičky v parcích) s čepičkou z kloboučku (mety) na hlavě. Střídáme chůzi bokem, vpřed, vzad či chůzi s obraty.

Obměna

Střídáme chůzi bokem, vpřed, vzad či chůzi s obraty.

Během zdolávání dráhy děti míč vyhazují a chytají.

Děti si během chůze zkoušejí míč ve dvojici přihrávat.

Tipy pro učitele

Učitel komentuje přehlídku, nechává prostor pro dětskou fantazii.

Pomůcky: kloboučky, překážky

Popis činnosti

Děti jezdí F1, na hlavě mají klobouček, který jim při závodech nesmí spadnout. V případě, že jim spadne, tak musí zajet do depa (za učitelem), který jim ho nasadí – opraví a děti pokračují dál.

Obměny

Do cesty můžeme dávat překážky, kterým se musí závodníci F1 vyhýbat. V rukou mohou držet míč nebo klobouček, který představuje volant.

Tipy pro učitele

Učitel komentuje závody.

Učitel se s dětmi baví, jestli je vhodné jezdit rychle, nebo pomalu a postupně zrychlovat.

Pomůcky: míče

Popis činnosti

Každé dítě má svůj míč, se kterým napodobuje činnosti učitele.

Obměny

Vyhoď a chyť. Dítě vyhazuje a chytá míč. Když se mu to daří, vyhazuje míč výše. Nejprve chytá míč do košíčku pak do rukou před tělem, popřípadě nad hlavou. Pokud se mu to daří, zkouší před chycením míče tlesknout (i několikrát), tlesknou před tělem a za tělem, udělat obrat, sed či klek. Dále může chytit míč nad hlavou ve výskoku.

Bouchni a chyť. Dítě míčem bouchne o zem a snaží se ho chytit dříve, než spadne. Pokud se mu to daří, zkouší před chycením míče udělat otočku. Dále může míčem bouchnout o zem v kleku, rychle si stoupnout a chytit ho.

Spolupráce ve dvojici. Děti vytvoří dvojice a přihrávají si míč. Začínají přihrávkou obouruč spodem, trčením míče od prsou a autovým vhazováním.

Obě děti mají míč. Jedno dítě předvádí dovednosti s míčem, druhé se ho snaží kopírovat – děti stojí proti sobě (osmičky, podávání míčem kolem pasu, kolen, kotníků, vyhazování a chytání atd.)

Při zvládnuté činnosti na místě zkoušíme v pohybu.

Tipy pro učitele

Úkoly individualizujeme podle úspěšnosti dětí.

Výzva může zvýšit motivaci dětí: „A kdo zvládne otočku a chytit míč?“

Drillu věnujeme přibližně pět minut a přecházíme ke hře, která nevyžaduje tolik soustředění.

Pomůcky: obruče, kužely, míčky, víčka

Popis činnosti

Piráti (děti) přeplouvají z ostrova (kužele, obruče) na ostrov. Každý ostrov je obsazený jedním pirátem. Ve hře necháváme jednoho až dva piráty mimo ostrov na deset dětí. Na signál učitele (verbální či zrakový – semafor = zelená a červená) piráti opouštějí svůj ostrov a obsazují jiný. Žádný z pirátů nezůstává na stejném ostrově. Piráta, který zůstává bez ostrova, sní žralok. Takový pirát doběhne k učiteli, který ho oživí, nebo splní úkol, kterým se oživí.

Obměny

Mezi ostrovy proplouvá žralok (učitel), který loví piráty při cestě z ostrova na ostrov. Ulovený pirát se chová jako v předešlé variantě.

Přidáme několik ostrovů, tak aby byl vždy některý ostrov volný. Piráti cestují bez signálu stále dokola, snaží se procestovat všechny ostrovy.  Na žádném ostrově se nesmí zdržet příliš dlouho, neboť by ho na něm mohli obklíčit žraloci (učitel, děti), kteří proplouvají mezi ostrovy. Piráti se také nesmí vracet na ostrov, ze kterého právě vypluli. Ulovený pirát se chová jako v předešlé variantě.

Na některé ostrovy rozmístíme poklad (víčka, míčky), který se piráti snaží během svého cestování po ostrovech nasbírat. Pirát může vždy ukořistit jen jeden poklad a střídá ostrovy, ze kterých si poklad odnáší.

Děti cestují po čtyřech, skáčou, běhají pozpátku, běhají s míčem v ruce či u nohy. Některé ostrovy můžeme uzavřít. Piráti se mohou zachránit pouze na předem určených ostrovech (například červené a zelené ostrovy). Na ostrov může jeden, dva nebo všichni piráti. Pravidlo je třeba předem určit. Chycený pirát se střídá se žralokem.

Pohybové úkoly – podlézt, nebo přeskočit překážku, oběhnout stůl, přejít lavičku, kladinku atd.

Tipy pro učitele

Učitel sleduje, jestli děti nezůstávají na stejném ostrově.

Učitel sleduje, zdali opakovaně nezůstává bez ostrova stejné dítě. Pokud se někomu hra nedaří, může hrát například za ruku s úspěšnějším kamarádem.

Dobrý herecký výkon učitele může navodit velký emoční zážitek a prožitek dětí při hře. 

Pomůcky: lana, míče

Popis činnosti

Učitel roztočí lano a děti ho podbíhají v okamžiku, kdy je lano nejvýš. Pokud by byli v hodině dva učitelé, je možné využít dvě lana ve vzdálenosti přibližně deset metrů od sebe.

Obměny

Děti přeskakují roztočené lano, když je nejníže.

Pokud hrajeme se dvěma lany, můžeme je umístit dále od sebe a do prostoru mezi nimi vložit chytače, kterému se probíhající děti vyhýbají.

Děti mohou podbíhat lano s míčem u nohy nebo ho přeskakovat s míčem v ruce.

Děti se vracejí zpět stezkou, viz hra cesta za pokladem.

Tipy pro učitele

Při použití dvou lan musí děti překonat první lano a hned musí reagovat na druhé.

Děti se vracejí za učitelem, nikdo neprobíhá zpět pod lanem.

Sledujeme, jak se dětem tyto činnosti daří. Volíme správné tempo při otáčení lanem.

Děti podněcujeme k vybrání správného momentu k překonání lana.

Pomůcky: šátky (rozlišovací trika)

Popis činnosti

Děti si vytahují „ocasy“ (šátky, rozlišovací trika, švihadla), které mají zastrčené vzadu za trenkami. Kdo získá „ocas“, přinese ho učiteli. Kdo přijde o „ocas“, dojde si k učiteli pro nový.

Obměny

Vyspělejší děti nebo děti, které chtějí, mohou hrát s míčem v ruce či u nohy.

Tipy pro učitele

Povzbuzujeme děti více k „lovení“ než k ochraně „ocasů“ – aktivita a útočná hra.

Hra je vhodná spíše pro starší děti (5-6 let). Můžeme začít hrát již ve 4 letech, ale sledujeme, jak děti snášejí, když přicházejí opakovaně o ocásek.

Děti nevyřazujeme po ztrátě ocásku, a proto je vhodné, aby měla učitelka třeba dva ocasy v rezervě u sebe.

Pomůcky: obruče

Popis činnosti

Učitel má obruče, které dětem kutálí v prostoru hřiště a děti se snaží obruč doběhnout a proskočit skrz ni.

Obměny

Děti si zkouší posílat obruč sami.

Tipy pro učitele

Učitel posílá obruče rychle za sebou.

Každou do jiného místa, aby se děti nesrazily a zároveň, aby nestály ve frontách.

Pomůcky: kloboučky

Popis činnosti

Děti sedí uprostřed mezi červenou a bílou stranou, které jsou od nich vzdálené 10-15 m. Učitel vypravuje příběh, jakmile vyřkne slovo "bílá" nebo "červená", děti běží na stranu, kde se nachází zmíněná barva.

Obměny

Můžeme vytvořit čtyři barevné strany, děti sedí uprostřed čtverce.

Učitel vyvolává například ovoce, dle barvy stran: „pomeranč, banán, švestka, jahoda“, když se vyskytne ovoce určené barvy, děti běží na stejně barevnou stranu.

Děti startují z různých poloh – leh, sed, stoj na jedné noze.

Za běhu udělají obrat.

Cestou ke kuželu seberou míč ze země.

Tipy pro učitele

Pozor na to, aby se děti nesrazily. Může se stát, že si popletou strany.

Sledujeme, zdali někdo dobíhá pravidelně jako poslední. Pokud ano, můžeme mu dát před ostatními náskok třeba tak, že určíme každému různou startovní pozici (individualizujeme).

Pomůcky: míče

Popis činnosti

Dvě děti si přihrávají mezi sebou. Nejprve je vzdálenost minimální, například dva metry. Když se dětem daří pravidelně chytit míč, mohou jít od sebe dále.

Obměny

Střídáme způsoby házení.

Házíme o zem.

Pokud hrajeme venku či tělocvičně, kde je více místa, můžeme udělat z met či triček branky. Děti mohou hrát proti sobě na góly, podobně jako na obrázku. Jeden střílí, druhý chytá jako brankář.

Tipy pro učitele

Děti by měly dodržovat správnou techniku hodu (například v předkročení je opačná noha, než je odhodová paže).

Jde o drillové cvičení, které děti může bavit kratší dobu (do 5 minut), poté je vhodné zařadit další činnost či úkol, nebo volně přejít do vybíjené všichni proti všem.

Dělejme cvičení opět jako hru – hrajeme na olympiádu v házení a chytání.

Pomůcky: overbally, měkké míče

Popis činnosti

Všichni mají měkké míče a snaží se zasáhnout spoluhráče, kdo je trefen doběhne například. k žebřinám a vrací se zpět do hry.

Obměny

Vybíjená všichni proti všem s více míči. Do určeného prostoru je vhozeno více míčů, kdo se míče zmocní, může zásahem od prsou dolů vybít soupeře. Zásah od země neplatí. Zasažený pokračuje dále ve hře, počítá si pouze počet kolikrát někoho vybil. Ani počítání není nutné.

Učitel nechává děti, ať si vyberou způsob vybíjení, ale občas může způsob vybíjení určit.

Děti s míčem mohou udělat omezený počet kroků.

Pokud se dítěti podaří míč chytit, nebo alespoň odrazit rukama, má také bod. Můžeme dokonce hrát „zápornou vybíjenou “, kdy jde o to kolik nejvíce míčů chytí, třeba i po jednom dopadu. Ukazujeme chytání míče do rukou, nikoli jen „do košíčku – do náruče“.

Tipy pro učitele

Nehrajeme na vypadávání – děti by měly pokračovat ve hře. Hra formou "vracečky" není v tomto věku vhodná. Cílem je učit a procvičovat dovednosti a prožívat hru, nikoliv soutěžit.

Před tím, než hrajeme poprvé, je vhodné si ukázat, že míče jsou měkké a že to s nimi nebolí. Učitel ho může po sobě a po každém lehce hodit.

Oceňujme, když děti chytí letící míč! Děti můžeme vyzvat: „Kdo chytí míč, běží si se mnou plácnout.“

Uvidíme-li, že některé děti při vybíjené stojí, tak neváhejme vhodit další míč.

Pomůcky: míče, tyče, kužely, kloboučky, žíněnky

Popis činnosti

Ve vymezeném prostoru postavíme branky široké přibližně tři metry (z tyčí, kuželů nebo kloboučků).  Postavíme takto více hřišť, aby děti mohly běhat k různým brankám. Každé dítě má svůj míč.

Děti probíhají s míčem u nohy brankami a snaží se tak dát co nejvíce gólů.

Obměny

Házíme nebo kopeme. Děti mohou branky probíhat s míčem v ruce nebo skrz branky kutálet.

Hru můžeme spojit s hrou na semafory – na zelenou se děti snaží projet co nejvíc branek a dát tak co nejvíc gólů.

Děti rozdělíme do dvojic a každá má své hřiště. Každý má svou branku. Děti se snaží dát gól kamarádovi v brance naproti.

Tipy pro učitele

Ve hře by měly padat góly, pokud nepadají, můžeme branky rozšířit, anebo je postavit blíže k sobě.

Děti hází jednou rukou, kdy je vpředu vždy opačná noha, než je odhodová paže.

Využíváme míče menších velikostí.

Při střílení nohou učíme děti kopu nártem.

Pomůcky: víčka

Popis činnosti

Položíme víčka v jednom rohu místnosti, popřípadě podél stěny. Děti z druhé strany místnosti vyběhnou a mají za úkol:

- sbírat víčka podle barev (určená místa pro jednotlivé barvy nebo každý sbírá svoji barvu),

- dělat hromádky po pěti víčkách (sám, skupina),

- z víček utvářet různé obrazce (hvězdu, kolečko, trojúhelník) nejdříve samo a poté ve skupině,

- trefovat víčka do vymezeného prostoru,

- trefovat víčka do vymezeného prostoru přes překážku,

- foukat do víček a snažit se je bez dotyku dostat z bodu A do budu B.

Tipy pro učitele

Dbáme na hygienu, aby děti víčka nestrkaly do pusy.

Děti mají tendence vlítnout mezi víčka a různě je odkopávat a rozhazovat

Pomůcky: různě měkké podložky (od tvrdé země až po co nejměkčí podložku), různě velké míče, možno hrát v přírodě na trávě

Popis činnosti

Každé dítě má míč a je ve svém „domečku“. Na povel se snaží přemístit míč k metě (cílové čáře) a zpět za neustálého plazení (tělo je v kontaktu s podložkou, na zádech, paže soupaž, po břiše, nohy volně táhne za tělem atd.).  Děti motivujeme „ Zvládnete to jako lachtan?“

Dobré jsou 3-4 cesty jedním způsobem a pak zase jiným, než kontinuálně opakovat 10 cest.

Obměny

Děti jsou proti sobě (dva týmy, každý má svůj domeček), v domečku mají X míčů. Cílem je jich co nejvíce přinést ze soupeřova domečku.

• o míč se neperou
• o míč mohou mezi sebou bojovat

Učitelka může hru kdykoliv stopnout výkřikem „Zmrzněte!“  a nečekat, jestli se někomu podaří „vyhrát“. Úkolem učitelky je sledovat, jak se hra daří a podle toho volit její délku.

Různé velikosti míčů, pohyb po všech čtyřech (na kolenou, jen po čtyřech ve vzporu stojmo).

Pomůcky: měkká podložka (nevadí parkety, vhodná je tráva)

Popis činnosti

Dvojice, jedno dítě zaujímá pozici ve vzporu klečmo (na všech čtyřech na kolenou) a druhé dítě se ho snaží položit na zem.

Obměny

Pejsek si sedne na paty a co nejvíce se přitiskne k zemi.

Pejsek se zvedne z kolenou, opírá se jen o ruce a nohy-chodidla.

Tipy pro učitele

Dítě, které se snaží druhé dostat na zem, se musí celým svým tělem přitisknout k „pejskovi“, včetně hlavy.

Zakázány jsou údery.

Pomůcky: mety, lano, čára v tělocvičně

Popis činnosti

Dvojice stojí proti sobě na opačné straně čáry (hranice) a drží se za ruce. Navzájem se snaží jeden druhého vtáhnout na svoji stranu.

Obměny

Dvojice stojí proti sobě na opačné straně čáry a snaží se vytlačit soupeře na druhou stranu

• je určeno, kdo se snaží vytlačit koho na druhou stranu
• oba se snaží navzájem vytlačit na druhou stranu.

Místo dvojic jsou dva týmy a každý tým se snaží přetáhnout/odtlačit co nejvíce členů z druhého týmu přes „hranici“.

Každé dítě má míč a odtlačují se míči.

Děti se drží ve dvojici za ruce a snaží se navzájem plácnout přes zadní stranu stehna a zároveň, nebýt plácnut.

Děti se drží ve dvojici za ruce a snaží se šlápnout soupeři na nohu.

Tipy pro učitele

Údery jsou zakázány.

Motivujeme děti k vytváření vyrovnaných dvojic a těm co moc nesoutěží nabízíme jinou pohybovou alternativu.

Pomůcky: gymbally a různě velké míče

Popis činnosti

Dvojice je v kruhu, každý má míč v rukou. Snahou je, aby jeden druhého vytlačil dotekem přes míče z kruhu či vymezeného prostoru.

Obměny

Oba jsou mimo kruh, jeden je útočník a druhý obránce (pouze obránce má míč), útočník se snaží dostat do kruhu a obránce mu v tom svým míčem brání.

Dvojice je v kruhu, jeden má míč. Dítě s míčem se snaží vystrčit dítě bez míče z kruhu.

Dvojice je v kruhu, jeden má míč. Dítě bez míče se snaží vytlačit z kruhu dítě s míčem.

Tipy pro učitele

Údery jsou zakázány.

Pomůcky: různé míče

Popis činnosti

Dvojice, jeden z dvojice má míč, druhý je klíště, které se snaží získat míč. Dítě si míč brání tak, že se snaží „klíště“ od míče udržet tělem či paží. 

Obměna

Všechny děti jsou ve vymezeném území, polovina má míč a druhá polovina („klíšťata“) se jim ho snaží vzít. Děti si míč brání tělem nebo paží.

Tipy pro učitele

Údery jsou zakázány, paže, kterou se snaží dítě s míčem udržet „klíště“ od svého míče, by neměla být úplně propnutá.

Dítě by mělo držet míč na vzdálenější straně, než je soupeř.

Může dojít k naražení, upadnutí, které vedou k slzám u dětí. Snažíme se je podpořit k pokračování ve hře.

Pomůcky: míče, rozlišovací trika

Popis činnosti

Několik míčů – pokladů - je ve středu hřiště, děti jsou rozděleny na dva či více týmů. Každý tým se snaží odnést co nejvíce míčů do svého hradu a mohou je brát i ze soupeřových hradů. Mohou si brát i míče z náruče a pokud se přitom dostanou na zem, pokračují na zemi.

Hrát se může třeba i deset na deset, ale musíme mít minimálně deset nebo i více míčů.

Údery jsou zakázány.

Obměna

Pokud mají děti jinou činnost (s jiným učitelem nebo sami), může se hrát například 3 proti 3. Cílem je položení míče do svého hradu. Děti si mohou přihrávat (učitel to po nich ovšem nevyžaduje).

Tipy pro učitele

Pokud se vytváří shluky a hra dlouho neplyne, učitel dá dětem nový míč.

Můžeme udělat několik hřišť, pokud máme možnost, kde mohou děti hrát.

Děláme, malé skupinky, aby hra byla co nejvíce plynulá a všechny děti v akci.

Pokud některé děti nechtějí hrát, tak mohou hrát bezkontaktní variantu, kdy pouze sbírají, míče z hradů a nosí je do svého hradu.

Pomůcky: žádné

Popis činnosti

Děti stojí ve dvojici čelem proti sobě na jedné noze, ruce si vzájemně opírají o dlaně a snaží se navzájem vychýlit z rovnováhy. Dlaně jsou neustále v kontaktu.

Obměna

Dlaně nejsou neustále v kontaktu, ale děti se snaží vychýlit se z rovnováhy pomocí úderů dlaní na dlaně.

To samé ve dřepu.

Děti se navzájem opírají dlaněmi o ramena.

Děti se přetlačují předloktím ve skrčení předpažmo, dlaně se opírají o sebe.

Děti mohou stát na laně, nášlapném kameni, kladince, padlém kmenu atd.

Děti stojí ve dvojici čelem k sobě ve stoji rozkročném. Dlaněmi se vzájemně dotýkají – jedno dítě má ruce dlaněmi vzhůru a druhé dlaněmi dolů. Dítě, které má dlaně vzhůru se snaží provést rychlý oblouk (stranou) a plácnout spoluhráče přes hřbety rukou, ten se snaží úderu vyhnout. Po jednom promáchnutí se mění pozice.

Dvojice stojí zády k sobě ve stoji rozkročném a bez ohlížení se snaží soupeře pohybem pánve vychýlit z rovnováhy.

Tipy pro učitele

Motivujeme děti, aby vytvářely vyrovnané dvojice.

Sledujeme aktivitu dětí a ve vhodný čas měníme činnosti.

Porada vedení MŠMT schválila závěrečnou zprávu z pokusného ověřování programu Hodina pohybu navíc. Školy a předškolní zařízení mohou využívat zveřejněné metodické materiály pro zkvalitnění své práce v hodinách vedoucích k rozvoji pohybových aktivit žáků. Vyhodnocení pokusného ověřování slouží jako jeden z podkladů pro revize RVP pro 1. stupeň ZŠ.

Porada vedení MŠMT schválila v listopadu závěrečnou zprávu z pokusného ověřování programu Hodina pohybu navíc, které probíhalo ve školním roce 2015/2016 a 2016/2017. V prvním roce se do programu zapojilo 160 škol (včetně školních družin), 290 učitelů a trenérů a 7 000 žáků prvních a třetích ročníků základních škol. Ve druhém roce ověřování stoupl počet zapojených škol (a školních družin) na 343 a zúčastnilo se 601 učitelů a trenérů a 15 000 žáků. 
Úspěšný program Hodina pohybu byl připraven ve spolupráci Sekce sportu a mládeže MŠMT s Českou unií sportu a sportovními svazy týmových olympijských sportovních her – Česká basketbalová federace, Fotbalová asociace ČR, Český svaz házené, Český svaz ledního hokeje, Česká rugbyová unie, Český volejbalový svaz. Organizačním zajištěním pokusného ověřování byl pověřen Národní ústav pro vzdělávání. 
„Trenéři a metodici sportovních svazů odvedli v projektu obrovský kus práce. Rozsahem spolupráce sportovních svazů, MŠMT, NÚV, NIDV a samotných škol se jedná o mimořádný úspěch. Podařilo se koncentrovat úsilí všech ke společnému cíli ukázat, že pohyb může být pro všechny děti atraktivní. Přístup k žákovi musí být založen na vytvoření atmosféry důvěry, spolupráce a vzájemné podpory. Právě posílení sebevědomí pak vytvoří podmínky pro vyšší motivaci dětí. Nezbytnou součástí hodin musí být dostatek příležitostí, ve kterých má každý žák možnost zažít úspěch. Samotná metodika podporuje všeobecný pohybový rozvoj žáků s respektem k jejich individualitě,“ říká Karel Kovář, náměstek pro řízení sekce sportu a mládeže MŠMT. Realizaci hodin zajišťovali trenéři jednotlivých svazů či kvalifikovaní vyučující tělesné výchovy. Všichni prošli vstupním vzděláváním, jehož součástí byly ukázky práce s žáky dané věkové skupiny.
Uvedená metodika byla ověřována a postupně doplňována metodickými videohrávkami. Ve druhém roce ověřování byla připravená metodika adaptována pro vedení pohybových aktivit dětí v předškolním vzdělávání. Komplexní metodická podpora včetně ukázek z práce škol je dostupná na webu pokusného ověřování. Pro pedagogické pracovníky byly připraveny vzdělávací programy DVPP včetně e-learningového kurzu. Vzdělávací programy budou nabízeny NIDV i nadále. Tato komplexní metodická podpora umožní každému z pedagogických pracovníků s metodikou uvedeného programu pracovat a tvořivě ji rozvíjet v praxi škol a školských zařízení volného času.
Pokusné ověřování naplnilo stanovené cíle. Ukázalo se, že ověřovaná metodika je vhodná pro cílovou skupinu žáků 7-10 let, aktivity a zvolený přístup je pro žáky atraktivní a opakovaně tento typ aktivit vyhledávají. To může být základem pro aktivní výběr pohybových aktivit do pravidelného režimu dětí ve školách i mimo ně. „Děkujeme školám, jejich ředitelům, vychovatelům, trenérům a učitelům, kteří se do pokusného ověřování zapojili. Máme ověřený program, který nás zavazuje najít cestu, jak i nadále školy podpořit, aby metodiku Hodiny pohybu plně využívaly,“ zdůrazňuje náměstek Kovář.