Základní přístupy k vedení pohybových aktivit

Žáci, kteří vstupují do základního vzdělávání, považují ještě pohyb většinou za příjemnou součást svého každodenního života. S nástupem školního režimu, s plněním řady vzdělávacích povinností i vlivem řady aktivit, které je od pohybu odvádějí, se však jejich čas věnovaný pohybovým aktivitám snižuje. Proto je důležité je pro pohyb motivovat a nabízet jim co nejvíc vhodných příležitostí.

Vedení hodin pohybových aktivit žáků 1. – 3. ročníků by měly být vedeny těmito základními přístupy učitelů/trenérů:

• každý žák je jiný, co zvládne jeden, nemusí zvládat ostatní – při vedení hodin i hodnocení žáků je třeba vycházet ze skutečných možností jednotlivých žáků a jim přizpůsobovat jednotlivé kroky a nároky na žáky, aby je činnosti bavily a aby žáci dosahovali svého maxima. Učitel/trenér musí být trpělivý, musí počítat s tím, že někteří žáci budou muset činnosti opakovat delší dobu než jiní, zároveň je třeba, aby činnosti nebyly monotónní, aby se způsoby a organizace činností měnili;
• pro rozvoj vztahu k pohybu je důležitá atmosféra v hodině – žáci by se měli na činnosti v hodině těšit, měli by mít možnost se na organizaci činností podílet, měli by spolupracovat a společně výsledky své činnosti hodnotit; měli by se vzájemně podporovat, pomáhat si, „fandit“ si; neměli by se dostávat do situací, které jsou pro ně stresující (nezvládají je, nedokážou se s nimi vyrovnat); učitel/trenér by neměl používat ironii, veřejné porovnávání s cílem některého žáka označit za „špatného“;
• některé psychomotorické předpoklady žáků jejich práci ztěžují – učitel/trenér musí mít na vědomí, že žáci daného věku např. mnohem lépe sledují činnosti, které probíhají ze strany na stranu (zleva doprava a opačně), než činnosti probíhající směrem od nich a k nim; žáci hůře sledují činnosti, které se odehrávají nad jejich hlavou než činnosti ve výši jejich očí; žáci lépe ovládají náčiní, které je přizpůsobené velikosti jejich rukou; žáci ještě nemají rozvinuté abstraktní a logické myšlení, činnosti je třeba dobře a názorně vysvětlit, případně volit jednodušší organizaci atd.;
• každý žák by měl zažívat úspěch a uspokojení při pohybových aktivitách – hodnocení žáků musí být motivační; žáky je třeba hodnotit vzhledem k jejich změně, k jejich individuálnímu pokroku (předchozímu výsledku/výkonu); není vhodné žáky mezi sebou absolutně porovnávat; je třeba vytvářet takovou organizaci činností a soutěží, aby i ti nejslabší v rámci týmu zažívali úspěch (byli součástí vítězného týmu); žáci mají právo chybovat, uvědomit si chybu a zlepšovat se;
• velmi důležitá je spolupráce s rodiči (zákonnými zástupci) – činnosti osvojované ve škole (družině) by měli mít žáci možnost opakovat si ve volném čase, je vhodné informovat jejich rodiče o záměrech pokusného ověřování a o významu podpory pohybu v rodinách žáků. Je potřeba rodiče žáků informovat i o vhodné obuvi a oblečení pro sport, co mít s sebou k pití, kde jsou blízké sportovní kluby, co případně procvičovat doma. Informace by měli dostávat rodiče, na začátku školního roku, nebo při zařazení nového žáka do činnosti.

Obsah činností vymezených v části B a C na sebe volně navazují a prolínají se. Jejich rámcové procentuální rozložení je přibližně stejné (viz Obr. 1). Při jejich užití není nutné dodržovat žádné předepsané pořadí.

 Obr. 1

Individuální činnosti s míčem představují cvičení, kdy má každý hráč svůj míč, nebo má míč dvojice žáků. Činnosti mohou být organizovány formou cvičení s velkým počtem pokusů i formou pohybových her s vícenásobným opakováním.

Hry v menších skupinách představují činnosti 4-8 žáků, pokud je to možné tak činnosti 1:1.

V metodickém materiálu nejsou zahrnuta žádná cvičení pro přípravu organizmu (rozcvičení) a jeho uklidnění na konci hodiny. To je ponecháno na učitelích/trenérech.

 

Ve hrách i cvičeních se snažíme podporovat herní rozhodování zhruba v tomto pořadí důležitosti:

1. Samostatně – neříkáme „přihraj“ atd.     

2. Rychle – každý své tempo

3. Správně – dítě má právo chybovat.

Cílem je získání zájmu o pohyb a daný sport s využitím dovedností, byť technicky nedokonalých.

Další organizační a pedagogické principy

• Co lze udělat zábavnou formou hry, vkládáme do hry.
• Při nácviku dovedností vytváříme představu provedení opakovanou ukázkou na začátku činnosti i v jejím průběhu.
• Činnosti organizujeme ve skupinách s možným rozvrstvením žáků podle jejich aktuální úrovně.
• Při hromadných činnostech zadáváme individuálně odlišné úkoly.
• Každý je zapojen do činnosti na úrovni svých dovedností a schopností.
• Nikdo není stranou činnosti, vyřazen ze hry, nebo potrestán za prohru či nedokonalost.
• Čekání na činnost v zástupu, nebo rozcvičování pouze běháním dokolečka není vhodné.
• Nejde o důraz na týmové pojetí, ale individuálních dovedností s vnímáním vztahu ke skupině druhotně.
• Učitel/trenér nemusí stále opravovat všechny žáky, ale věnuje se jim i individuálně.
• Učitel/trenér využívá více didaktických stylů, ne jen jeden.
• Není nutné dodržet stanovený plán, když je činnost pro žáky zajímavá, nebo naopak, když většinu žáků zjevně nebaví (nepodařilo se je motivovat), případně už jsou unaveni.

Obr. 2

 

...

Celá Metodika hodiny pohybu navíc zde.