Úvod
Předkládaná metodika je součástí úspěšného projektu Hodina pohybu navíc, podporovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Projekt byl původně zaměřen na rozšíření pohybových aktivit žáků 1. stupně základní školy (1. – 3. ročník) v čase, který žáci tráví ve školní družině. Do projektu byli zapojeni zástupci šesti sportovních svazů, kteří se podíleli na vlastním konceptu projektu i na jeho realizaci. Jedním z plánovaných cílů projektu bylo posunout pozornost i k dětem předškolního věku a vytvořit tuto metodiku pro mateřské školy.
K dětem předškolního věku neodmyslitelně patří přirozený pohyb a hra. Hra je jednou z nejdůležitějších součástí dětského učení. Prostřednictvím hry dítě zkoumá, objevuje, získává nové zkušenosti. Ke hře dítě zpravidla využívá přirozený pohyb, při němž uplatňuje a dále rozvíjí své pohybové schopnosti a dovednosti.
Přirozeným pohybem dítě rozvíjí nejen tělesnou zdatnost, ale zároveň posiluje hrubou a jemnou motoriku, učí se ovládat své tělo, orientovat se v čase a prostoru. Rozvoj motoriky je úzce vázán na rozvoj kognitivních schopností. Radost z pohybu podporuje zdravý psychický vývoj dítěte. Proto má pohyb (nejen) v předškolním období zásadní význam pro vývoj jedince. Pohybové činnosti podporují rozvoj vůle, houževnatost dítěte, jeho postřeh, pohotovost reakcí. Pohybové činnosti mohou být preventivním nebo kompenzačním opatřením pro správné držení těla a celkovou fyzickou a psychickou odolnost dítěte.
Každodenní podpora přirozeného pohybu a cílené zařazování pohybových činností do programu mateřské školy by mělo být samozřejmostí. Přesto tomu tak mnohdy není. Důvody jsou různé. Některé jsou na straně školy, jiné na straně rodiny a výjimečně i na straně samotného dítěte.
Na mateřskou školu jsou kladeny velké nároky, učitelé mají mnoho povinností, které musejí splnit. Jsou pod stálým tlakem okolí, co všechno mají děti naučit. Orientovat se v tom, co je opravdovou prioritou, je pro učitele mnohdy složité. Významu pohybové aktivity není věnována v předškolním vzdělávání dostatečná pozornost. V důsledku toho bývá potřeba přirozeného i cíleně zaměřeného pohybu odsouvána do pozadí. Dalším ohrožením přirozeného pohybu a zejména zařazování pohybových činností je obava učitelů o bezpečnost dětí. Nutno říci, že někdy oprávněnou, protože děti se mohou projevovat „neohrabaně". Mají od malička v mnoha ohledech mnohem méně příležitosti k přirozenému pohybu, než měly děti dříve. Daleko častěji jsou však obavy učitelů liché, vyplývají z vlastní nejistoty a malého množství přímých zkušeností.
Rodiny, ve kterých děti vyrůstají, mají k aktivnímu pohybu a sportu různý přístup. Zatímco v některých rodinách je rekreační sportování a dostatek volného pohybu dětí každodenní náplní volného času, v jiných rodinách se přirozený pohyb ze života dětí vytrácí. Děti jsou převáženy, přenášeny. Od předškolního věku tráví nepřiměřeně mnoho času u televize, počítačů a jiných elektronických přístrojů. Výjimkou nejsou ani rodiny, které své děti od raného věku naopak přetěžují, orientují je na určitý sport. Tyto děti jsou často unavené, pohybový aparát mají jednostranně zatížený.
Dítě předškolního věku přijímá vzory ze svého okolí. Pokud v rodině není pohyb vyhledávanou aktivitou, bude pravděpodobně dítě svou potřebu pohybové aktivity naplňovat výrazně méně, než dítě z rodiny pohybově aktivní. To znamená, že se jeho přirozená potřeba aktivního pohybu (lékaři udávaná v daném věku na úrovni minimálně 4 hodiny denně) bude snižovat, často až na hranici odmítání jakéhokoliv pohybu „navíc“. V pozdějším věku se tato potřeba jen těžko obnovuje. Takové děti mají sklon k obezitě, špatným životním návykům (opakování rodinného vzorce), mohou být ohroženy civilizačními chorobami.
Cílem této metodiky je tyto negativní jevy zmírnit. Učitele zbavit obav ze zařazování pohybových činností, posílit jejich sebevědomí a uvědomění důležitosti přirozeného pohybu pro celkový rozvoj dítěte. Inspirovat učitele k vytváření optimálních podmínek a hledání příležitostí pro přirozený pohyb i cílené pohybové činnosti. Prostřednictvím učitelů podporovat samotné děti v aktivním pohybu a přenášení této zkušenosti na rodiny dětí.
Zařazené pohybové činnosti jsou popsány tak, aby je dokázal každý učitel s dětmi realizovat. Jednotlivé činnosti mají několik variant provedení s postupným navyšováním obtížnosti pro děti různé věkové kategorie a různých pohybových schopností. Popsané činnosti by se měly stát pro učitele východiskem k přípravě dalších variant her, k obměně pravidel, pomůcek, prostředí.
Odměnou pro učitele bude aktivní zapojení dětí samotných, jejich prožitek, radost z pohybu, uvolněnost. Dejme dětem i sobě možnost zapojit do hry fantazii, představivost, improvizaci. Zkusme se dívat na svět dětskýma očima. Jsou plné očekávání, napětí a radosti.
