1. Fotbal

1.1 Individuální činnosti s míčem

Individuální činnosti s míčem, které žáky učíme, vychází ze hry (obsahu fotbalu či jiné hry) a spočívají zejména ve vedení míče či driblinku s míčem a míčky, se kterými se dítě zastavuje, zatáčí, kope je na cíl, ale i chytá a hází, což má za následek vyvážený pohybový rozvoj a koordinaci celého těla. Níže uvedený způsob her umožňuje zprostředkovat žákům nácvik činností přijatelnější zábavnou formou (hravým způsobem) než jen pouhým drilem – opakováním bez souvislosti s dětským hraním si. Opakování je ale samozřejmě velmi důležité. I nenadaní žáci děti mohou v 6-9 letech opakovat cvičení dlouhé minuty či desítky minut, pokud je to baví. Proto hledáme formy pro žáky zábavné, čímž dosáhneme i velkého počtu opakování. Níže jsou hry, které nabízejí tento způsob vedení žáků 1. – 3. ročníků. Obtížnost se s věkem a dovednostmi žáků liší třeba jen v detailech provedení a v o něco vyšších nárocích v různých směrech.  Zvyšování náročnosti závisí i na kvalitě učitele/trenéra. Některé hry najdete natočené na: fotbal.tvcom.cz/SportTv/Metodicka-videa/.

Příklady her a cvičení

1. Na žraloky. Každý žák se svým míčem přebíhá z ostrova na ostrov udělaných z met (obruče, žíněnky…) a učitel/trenér žáky honí. Trénujeme komplexně rozebíhání a zastavování s míčem, změny směrů i rozhodování kam běžet. Stejná hra je uvedena na s. 10 (obr. 3) v kapitole „Náměty pro všeobecný pohybový rozvoj“ bez míče na rozvoj rozhodování a rychlosti startu.
2. Kosmická dráha. Každé dítě se svým míčem zdolává (rukama, či nohama) dráhu různé obtížnosti, s kličkováním, přeskakováním, podlézáním překážek atd. = vyhýbá se černým dírám, přistává na planetách atd., a nabíjí si o trenéra motor = přihrávka z pohybu do pohybu. Žáci ve 2. či 3. ročnících již mohou podobná cvičení hrát i bez pohádek a příběhů jako soutěž dovednosti a rychlosti, ale jen v tom případě, že většina z nich (všichni) zvládnou proběhnout celou dráhu. Srovnávání je pro nejslabší demotivující!  Postupně se může stát z učitele/trenéra „narážeč“, od kterého vždy žáci přijmou míč a zakončují na branku. Převzetí se snažíme učit v pohybu už od nejmenších, nikoliv šlapáním na míč a do „stojata“.

obr. 9

1. Organizačně jednoduchý typ cvičení, je pohyb od mety k metě (obr. 9). Žáci určeným způsobem vedou míč a určeným způsobem se otáčejí. Je to však „dril“, který není pro žáky příliš zábavný. Využíváme jej ze začátku pouze pár minut a ve 3. ročníku až 15 minut podle toho, jak se žáci ještě soustředí a jak je to (při prokládání různými úkoly soutěžemi) baví. Koučink. Soutěže organizujeme hlavně tzv. „sám proti sobě“ = „Jestli se ti povedlo teď 8 doteků, zkus to překonat.“ Vedení míče můžeme vždy zadat (levou „šajtlí“, pravou „placírkou“, střídavě oběma, jakkoliv – ale co nejrychleji, převalováním, převalováním chodidlem…) a stejně tak můžeme zadat i typ otočení či kličky. Pro větší pestrost můžeme vždy po určitém počtu cvičení uspořádat 1-2 závody v oné dovednosti. Pokud jde o vedení míče, bude úsek delší (15-20 m), pokud o kličky a otáčení, může být krátký (4-5 m). Navázat může třeba hra Na lovce pokladů (viz níže), kde lze dělat ty samé způsoby ovládání míče hravou formou.

 

Dovednosti rozvíjíme mnoha způsoby třeba tak, že stahovačku (prováděnou v uvolněné organizaci různě rozestavěných branek z met) před brankou žák jen naznačí, ale neprovede a za brankou ji opravdu udělá. Volně rozestavěné branky lze pak využít třeba ke hře všichni proti všem, na všechny branky. Žáci si počítají, kolik dali gólů provedením brankou. Dvojnásobek hráčů než míčů. To už jsou cvičení organizována jako dětská hra, jako následující dva příklady.

4. Na lovce pokladů. (obr. 10) Žáci sbírají poklady (mety, míčky, víčka PET lahví …), které jsou volně rozmístěné v prostoru mezi domky a každý lovec se snaží vždy ulovit jeden poklad a donést ho do svého doupěte (obruč). Je možné lovit i dle různých barev víček, např. každý má nasbírat co nejvíce různých barev – orientace při vedení míče. Míč žáci zastavují stahovačkou či zasekávačkou (U6-U8), nebo tak, aby neutekl od nohy, nebo dribluje s míčem rukou. Když ho přináší do domečku, tak jej zamkne, třeba obkroužením obruče placírkou, u starších šajtlí nebo pozadu atd. To je příklad rozvíjení citu pro míč zábavnou formou. Učitel/trenér = pirát může chytat lovce pokladů a brát jim poklady. Berou těm, kterým utekl míč od nohy, nebo kdo vzal dva poklady. Na šikovnější postupují rychleji, na méně šikovné pomaleji, aby jim umožnili provést činnost kvalitně. Hrát může současně třeba i 15 žáků, když je dostatek domečků a pokladů. Na druhém hřišti je pirátem někdo jiný. Vždy po vybrání všech pokladů učitel/trenér střídá hřiště a poklady se vrací na střed.

​

obr. 10

5. Semafory. Především pro prvňáky. Žáci = auta se snaží rozebíhat, zastavovat a startovat podle toho, která barva svítí na semaforu. Trenér či pomocníci ukazují barvy a žáci musí hledat, který semafor funguje. Startování je třeba rychlé dotýkání míče podrážkami, nebo převalování míče z „placírky na šajtli“, nebo pohazování si míčem či driblování (nedominantní ruka na červenou, dominantní ruka či střídavě na oranžovou, na zelenenou vyražení s driblinkem. V prostoru mohou být rozmístěny překážky, které auta objíždí.
6. Na Šreka. Především pro prvňáky, Na principu staré hry „cukr-káva-limonáda“. Učitel/trenér odříkává: „Jsem zlý Šrek, a koho uvidím, že se hýbe, toho sežeru.“ Žáci se rozebíhají a zastavují s míčem. Pokud trenér zachytí pohyb nebo někomu uteče míč, vrací se „chycený“ o tři kroky. U starších (2. – 3. ročník) se mohou v roli Šreka střídat žáci. Lze hrát i s několika Šreky najednou, kdy žáci mohou dotknout, kterého chtějí. Volba, za kým půjdou, kterým směr, na jakou vzdálenost, je výhodnější.

​

obr. 11

7. Na Kraby. (obr. 11) Tým lovců (5-8) žáků hraje s míčem a snaží se přejít kličkami přes území krabů. Druhý tým – krabi, se pohybují na pokrčených nohách a dlaních (podpor vzadu) a snaží se vzít míč útočníkům. Nestačí míč ukopnout! Krabi mají být rozprostřeni přes celou šířku území, aby jim někde nevznikala mezera a nedali možnost průniku mezi nimi. U starších žáků učitel/trenér hlídá, aby se zadek krabů nedotýkal země (nesedali si) – rozvoj síly, vždy třeba minutu. „ Dokud neřeknut krakatice, nesmí zadek na zem!“ Krabi počítají chycené míče a lovci počet průniků.

 

 

obr. 12

Házečka. (obr. 12) Hra rozvíjí chytání a házení spolu s vedením míče a je tedy „nadoborová“ (spíše 2. a 3. ročník).  Hrají proti sobě dva týmy. Hráči jednoho týmu vedou míče v prostoru cca 15x15 m a hráči druhého týmu se snaží přihrávkami (nesmí s míčem běhat) dostat blízko k hráči a trefit ho míčem – ve 2. ročníku stačí, když trefí hráče (jen do nohou) ve 3. ročníku již mohou zkoušet trefit míč, který vedou protihráči. Házejí a chytají tedy za pohybu s přihrávkami do různých stran, včetně nutné orientace v prostoru a rychlé reakce na pohyb protihráče. Začínající ještě nejsou schopni hrát tuto hru rychle, ale pokročilým přidáváme na obtížnosti a více hlídáme chyby jako kroky s míčem. Vhodné je dát tak zhruba jeden míč na 3-4 přihrávající. „Vybité“ hráče nevyřazujeme, jen počítáme, kolik se týmu podařilo takto získat „životů“ soupeře.

 

Pocit míče. Pokud jde o získávání tzv. „pocitu míče“ kdy žáci jemně ovládají svůj míč, můžeme využít při činnosti i krátkých básniček, které pomáhají v rytmizaci pohybu.  Samozřejmě k získávání pocitu míče vedou i výše uvedená cvičení a hry.

 

 

...

Celá Metodika hodiny pohybu navíc zde.